Archive for October, 2007

Přezdívali mu „Bosňák“, i když vlastně z Bosny nebyl. Jeho maminka byla Slovinka a tatínek byl Čech. Herce JOSEFA BLÁHU, známe z divadelních prken pražského Vinohradského divadla, z filmového plátna, především však z televizních inscenací a seriálů. Připomeneme si elegantního inspektora Brůžka v „Hříšných lidech města pražského“, nebo přísného a pedantského akademika Filipa, velitele výpravy v seriálu „Návštěvníci“, který právě teď uvádí Česká televize, nebo třeba starostlivého otce ve filmech Můj brácha má prima bráchu a Brácha za všechny peníze…těch filmů a televizních inscenací bylo mnohem víc; poprvé se před filmovou kameru postavil už začátkem padesátých let ve filmu Velké dobrodružství. Přesto i k němu byla filmová a televizní kamera v určitých letech macešská.
Jeho velký přítel a kolega z divadla Vlastimil Brodský o něm prohlásil, že je ztělesněním fantazie, gejzírem nápadů…Setkal jsem se s ním několikrát při rozhovorech, kdy nikdy neopomněl zdůraznit, že herectví je o životě a divadlo o partnerství… hereckém partnerství, o pokoře..

Kdo by neznal milou tvář tohoto velikána českého filmu,
který vytvořil nezapomenutelné filmové role, s nimiž se
stále setkáváme na televizních obrazovkách v oblíbených filmech pro pamětníky. Část knihy je věnována jeho pokračovateli, vnukovi, který kromě angažmá v Národním divadle ztvárňuje sympatickou postavu Honzy v seriálu Rodinná pouta.

“Nejčastěji se herecký život, herecká kariéra a úspěchy pohybují v sinusoidě. Lidsky řečeno: jednou si dole, jednou nahoře, čili houpy-hou…” To jsou slova, kterymi tato nezapomenutelná herečka chrakterizovala svůj život. Vlasta Fabiánová – výborná herečka, vynikající pedagog… výtečná žena a výborná a nezapomenutelná kolegyně. Žena, která si nikdy nepotrpěla na velká slova, žena, u níž skromnost a pokora byly na předním místě. Tak Vlastu Fabianovou chrakterizují ti, kteří s ní přisšli do styku na prknech divadla, ve filmovém či televizním studiu.
Kniha Ladislava Chmela je pohledem diváka, obdivovatele hereckého umění Vlasty Fabianové, novináře, který se s ní během jejího života několikrát setkal při rozhovorech, ale také vzpomínkou těch, kteří ji měli rádi a obdivaovali ji jako herečku, učitelku, ženu. Publikace je doplněna velkým množstvím černobílých fotografií.