Většina zmínek o Vojtěchu Bělohrobském, rodáku z Černovic u Tábora, pochází ze třicátých let devatenáctého století. Jeho tvorba plnila stránky nesčetných časopisů. Zažil slávu, když za svou deklamaci „Žena a basa“ byl poctěn několikadukátovou cenou Vilímkova Besedníka. Pak jako by se po něm země slehla.
Na školách se o něm nikdy nikdo neučil a jen málo zasvěcených literárních badatelů zná jeho jméno a ještě méně těch, co ví, jak se jeho tvorba prolínala jeho životem, vystihovala nálady, pocity a životní situace.
Komunictický režim existenci Bělohrobského nevzal na vědomí vůbec. Měli jsme přece dost básníků dělnické třídy, a Bělohrobský byl synem soukromníka, a ani jeho ironické pamflety se jim moc nehodily do krámu. Byť napsané v roce 1860, tedy v době, kdy nikdo neměl ani tušení o naší budoucí totalizaci.
Přerušené povědomí se těžko obnovuje, k čemuž ztížená dostupnost jeho díla jen přizpívá. Proto vychází tato publikace, s výňatky rozsáhlé tvorby, která nikdy nebyla uceleně vydána. Spolu s částí básníkovy soukromé koresponcence, chronologycky mapuje Bělohrobského krátký, finančně chudý, ale tvořivě bohatý život, plný nenaplěné lásky.