Sociálně-kritická próza Adama Georgieva se odvíjí na pozadí vztahu dvou literátů, mladého spisovatele a zralé spisovatelky. Vztahu silného a metafyzického, který se však postupně začíná propadat do hlubin nejen osobního a profesního rozkolu, ale také generačního sporu. Ona je vězněnou disidentkou a významnou představitelkou roku 1989, on je autorem etablujícím se až dlouho po něm. Tam, kde ona je loajální k novému režimu, neboť stála u jeho zrodu, on říká v rozhovoru pro zahraniční deník “Dal bych přednost cenzuře před diktátem trhu”. Z oboustranného citu se stane zápas, zápas o bytostnou historickou identitu, o cenu vlastního utrpení každého z nich. Relativitu svobody a vhodnosti uměleckého prostoru. V ostré konfrontaci předlistopadové a polistopadové zkušenosti si nasazují smyčku. To, co ona vytvořila, jeho zabíjí. Georgiev ukazuje, že pokud chce spisovatel sugestivně a palčivě zobrazit českou současnost a deziluzi z polistopadového vývoje, musí namísto laciné karikatury dnešních politiků a jejich mafiánských propletenců sáhnout po tématu a prožitku mnohem hlubším, osobnějším a drtivě upřímném.

ISBN: 978-80- 7229-296-7
148 stran
Cena 210 Kč

Zkušený spisovatel předkládá čtenářům temnou kontroverzní novelu o muži frustrovaném feminizací současné Evropy, který hledal své mužství v neonacismu a nakonec ho našel úplně jinde, od autora, jehož dílo
se dočkává evropských překladů.
Adam Georgiev byl Českou televizi označen za nejčtenějšího gay – autora v České republice.
V Nakladatelství Petrklíč dosud vydal deset úspěšných knižních titulů.

V dopisech plných osobního napětí a homoerotické vášně se zrcadlí příběh jednoho z nejznámějších homosexuálních svazků historie mezi dvěma francouzskými prokletými básníky. Obsese, fyzická posedlost Arthurem, přibližující se antickému mýtu či shakespearovským sonetům, je hlavním znakem Georgievova pojetí. A právě touha po vymanění se z ní vede Verlaina k výstřelu po objektu své lásky roku 1873.V modernistickém rozuzlení je však odkryta další rovina díla: Arthur a Paul nejsou jen historickými postavami, ale i dvěma archetypy vnímání života, které mohou zároveň sídlit v každém z nás.Georgiev emancipoval český gay art a povýšil ho na všeobecně uznávanou estetickou hodnotu, vnímanou nejen jako dráždivou specifičnost, ale jako plnohodnotné umění, čímž ho vyřadil z ghetta gay kultury, nepřesahující stín komplexu podivnosti.Kniha je doplněna předmluvou světoznámé režisérky Agnieszky Holland, která je autorkou filmového zpracování tématu (Úplné zatmění, 1995), a výňatkem z diplomové práce Jagellonské univerzity v Krakově zabývající se Georgievovou tvorbou (2010).

Literární minimalista a krutý poetik Adam Georgiev (1980) přichází po novelách Planeta samých chlapců a Bulvár slunce se závěrečným dílem volné homosexuální trilogie. V agonickém textu se prolínají obrazy, záblesky situací a útržky vět a dialogů, destruované a promíchané tak jako v předsmrtné mysli. Homoerotická poetika zde dosahuje extatického vrcholu a zároveň sílí a stávají se hlavními dva ženské motivy – postižená dívka Zorka a slavná spisovatelka. Žánrově lze text označit za epickou poému, útvar v české literatuře neobvyklý a autorsky náročný.

Vazba brožovaná, rozsah 132 str., vyjde v říjnu 2009, cena 199 Kč,
ISBN: 978-80-7229-230-1

Bulvár slunce je volným pokračováním novely Planeta samých chlapců (2008). Jediný český autor věnující se homosexualitě zde rozvíjí osudy svých hrdinů Oproti předchozí knize je však jeho text filozofičtější, formálně méně souvislý, a ve své koláži se zabývá vnitřním svárem boha a ďábla v člověku, čímž se dotýká zásadních témat lidské existence. To podporuje i zveřejněná korespondence se slavnou spisovatelkou, v níž rozpoznáváme Evu Kantůrkovou. Kniha je opět maximálně otevřená, nezná tabu, a tím se může jevit šokující. Autor již má po obsahové i formální stránce svůj čitelný rukopis, ojedinělý v soudobé české literatuře.

O předchozí autorově sbírce Básník Trýzeň Kat napsal ve svém nominačním hlase pro anketu Lidových novin Kniha roku přední polský novinář Mariusz Szczygiel: “Metafyzika a duchovnost, jež jsem po smrti Ladislava Klímy nečekal.”
V Hostiích pekla autor tuto polohu prohlubuje a svou metafyzickou cestu jako básník potvrzuje.
Alexej Mikulášek ve svém doslovu napsal: “Svět tu vystupuje jako pole pro vládu Antikrista, který plně opanoval prostor a čas a čelí mu jen lyrický subjekt básní. Antitetičnost je vůdčí princip sbírky. Já a Ne-Já, Bůh a Svět, sváry v lidském nitru – rozpornější byl snad jen F. Villon…”

Planeta samých chlapců je slovy Evy Kantůrkové “uzavřeným světem mladých mužů se vztyčenými penisy, hledajícími škvíru, kde se ukojit”.
Je v české beletrii prvním a nezvykle otevřeným pohledem do homosexuální společnosti.
Výkřikem generace ústy opuštěnosti jejího člena.

Předmluvu ke knize napsala Eva Kantůrková a autorem fotografií je Robert Vano.

Sestra Lídy Baarové, herečka Zorka Janů, chtěla žít ve vteřinách, chtěla letět stejně jako Nový Ikaros. Láska, které se jí dostalo tolik a zároveň tak málo, a její vnitřní hlas, na který se položila ve chvíli nejvyššího vypětí, vyústily v touhu odejít z tohoto světa. Přes tvrdé rány osudu nebyla slabá, i když sama tvrdila opak. To jen ten vnitřní hlas, kterému tak intenzivně naslouchala, ji přiměl k ukončení života.
Deník je autentickým svědectvím o tom, jaká Zorka Janů skutečně byla.
Autor v osmi kapitolách vytváří mozaiku, která dává obraz nadčasové tragédie.
Kniha již ve svém žánru patří ke klasice a čtenáři se po mnoha letech dočkávají druhého vydání s příspěvkem dvou významných žen české kultury.