Národní umělec Martin Růžek patří bezesporu k nejvýznamnějším českým hercům dvacátého století. Dlouholetý člen Národního divadla v Praze prožil život, jenž plně věnoval divadlu a dramatickému umění ve filmu či televizi. Patřil ještě ke generaci herců, kterým byla vlastní vzdělanost a schopnost vytvářet role, které nezaniknou po derniéře, ale přežívají dlouho po odchodu jejich tvůrce. Skutečný herecký samouk byl vynikajícím pozorovatelem lidí a dějů kolem, pocházel z Červeného Kostelce v Podkrkonoší. Celý život v sobě nesl odkaz kraje Boženy Němcové, Aloise Jiráska a bratří Josefa a Karla Čapkových. Martin Růžek miloval svou zemi, lidi, kteří v ní žijí a pro ně hrál. Mnohokrát říkal, že je skromným sluhou Thálie. Byl především skutečným vlastencem s noblesou. Taková je kniha o Martinu Růžkovi z pera Josefa Petrů.

Jan Libíček byl na první pohled dobrosrdečný tlouštík s plachýma očima a něžným úsměvem. Jeho duše však skrývala zvláštní smutek. Byl obyčejným člověkem, který nadevše miloval svoji práci a při ní také zemřel. Málokdo ví, že při své figuře, dokázal předvést bez mrknutí oka hvězdu či přeskočit snožmo židli. Doslova klamal tělem a skvěle bavil divadelní, televizní či filmové publikum. Nesmrtelný je Libíčkův Král Ubu, kterého s velkým úspěchem hrál v pražském divadle Na zábradlí, ale i v zahraničí. Anebo třeba postavy ve filmových komediích Světáci, Pane, vy jste vdova! či Tři oříšky pro Popelku a mnoha dalších, jsou jasným dokladem, jak vynikající herec to byl. Knížka Josefa Petrů o výborném herci, zlínském rodákovi, nezapomíná ani na to, že Libíčkova cesta k herectví byla klikatá, stejně tak i jeho krátký život.